Už jsme si zvykli, že do domovů pro seniory chodí zpříjemnit čas zvířátka. Ne jinak je tomu i v našem domově, pravidelně za našimi uživateli chodí pejsci (canisterapie) a nepravidelně kočičky (felinoterapie). Ale odpočívat si po obědě v posteli a uvidět hlavu koníčka, která se poklidně sklání a čeká na pohlazení, to není běžná věc.
U nás se to podařilo a stále ještě daří. Od loňského srpna, kdy poprvé přijala pozvání slečna Veronika Šranková se svým miniaturním koníkem Emilkem. Tuto bohulibou činnost společně vykonávají už nějakých pár měsíců, jsou dokonale sehraný pár. Emilek krásně spolupracuje, zvládá ukázněně i cestu výtahem. Přesto, že jeho kopýtka nejsou přizpůsobená pro chůzi po linoleu a kluzkém povrchu, vše zvládá na jedničku.
Ve tvářích našich uživatelů se zračí pokaždé při setkání s koníčkem u nich v bytě nejprve úžas, překvapení, radost a následuje úsměv, u některých tak vzácně zahlédnutelný. Téměř u všech jsme se při jeho hlazení dozvěděli, že je to poprvé, co se koně dotýkají.
Mimo návštěvy doma bývá někdy uspořádáno společné setkání na zahradě domova. Zde už netrpělivě vzácné hosty vyhlíží ostatní uživatelé dokonce i s rodinnými příslušníky. Každý má možnost si koníčka pohladit, případně ho ozdobit sponkou do jeho hřívy. Spolupráce s Veronikou a Emílkem funguje krásně a jsme rádi, že nás zařadili mezi svoje pravidelné štace.
P.S.1. Zaměstnanci a klienti přispěli na nákup speciální botičky, která pomůže koníčkovi, aby mu kopýtka na kluzkém povrchu neklouzala.
P.S.2. Koníčkovi a jeho kamarádům sušíme chleba a další dobroty, aby za to, co pro nás dělá, dostal od nás nějakou chutnou odměnu.