Už jsme si zvykli, že do domovů pro seniory chodí zpříjemnit čas zvířátka. Ne jinak je tomu i v našem domově, pravidelně za našimi uživateli chodí pejsci (canisterapie) a nepravidelně kočičky (felinoterapie).
Ale odpočívat si po obědě v posteli a uvidět hlavu koníčka, která se poklidně sklání a čeká na pohlazení, to není běžná věc. U nás se to podařilo. V úterý 8. srpna přijala pozvání slečna Veronika Šranková se svým miniaturním koníkem Emilkem. Tuto bohulibou činnost společně vykonávají pouze pár měsíců, přesto jsou dokonale sehraný pár. Emilek krásně spolupracuje, zvládá ukázněně i cestu výtahem. Přesto, že jeho kopýtka nejsou přizpůsobená pro chůzi po linoleu a kluzkém povrchu, vše zvládl na jedničku.
Ve tvářích našich uživatelů se zračil při setkání s koníčkem u nich v bytě nejprve úžas, překvapení, radost a následoval úsměv, u některých tak vzácně zahlédnutelný. Téměř u všech jsme se při jeho hlazení dozvěděli, že je to poprvé, co se koně dotýkají.
Po návštěvě uživatelů na pokojích jsme završili tuto výjimečnou návštěvu společným setkáním na zahradě domova. Zde už netrpělivě vzácné hosty vyhlíželi ostatní uživatelé s rodinnými příslušníky. Opět byl Emilek s Veronikou vřele přijat, opět došlo na osobní setkání, kde měl každý možnost si koníčka pohladit, případně ho ozdobit sponkou do jeho hřívy. Zde byl prostor, aby nám jeho majitelka pověděla něco o sobě
a o koníčkovi. To už byl Emilek v obležení dětí od rodinných příslušníků i zaměstnanců a radostně se popásal po dobře odvedené práci
na šťavnaté trávě.
Nechtělo se ani věřit, že čas je neúprosný a setkání se chýlí ke konci. Před odchodem dostal koník plný pytel nasušeného pečiva, mrkev a jablka.
Srdečně děkujeme Emilkovi a Veronice za výjimečné odpoledne a těšíme se zase někdy na viděnou!
P.S. Zaměstnanci a klienti přispěli na nákup speciální botičky, která pomůže koníčkovi, aby mu kopýtka na kluzkém povrchu neklouzala.